GalerieKnihovnaSkupina
 
Já jsem Světlo a ty jsi Tma,
jsi Tma co se do bílé odívá.
Jsi zrůda co snaží se tvářit mile,
jsi černá co pokouší ukrýt se v bílé.

Navenek jasná pro okolí své,
možná i krásná, pro mne však ne.
Lidem se zjevuješ nevinná, bílá,
uvnitř jsi, dobře víš, prázdná a shnilá.

Možná já vypadám jako Tma,
avšak jsem jasnejší než se zdá.
Jsem ten, kdo na sebe černý plášť stočil,
abych vám září svou nespálil oči.

Tak zůstanu nadále obklopen Tmou,
čekajíc na tvůj konečný soud.
Soud, který závisí na tvé víře,
v to, kdo je kráska, a kdo zvíře.

Přidat komentář
 Jméno
 E-mail
 Vzkaz