GalerieKnihovnaSkupina
 
Od úsvitu do soumraku
prchám cizí krajinou.
Ačkoli se nezastavím,
slyším jejich krok, už jdou.

Od soumraku do svítání
prodírám se houštinou.
Potrhaný listy, trny,
moc dobře vím, že tu jsou.

Od svítání do svítání
následují stopu mou.
Ačkoli se nezastavím,
vím to, že mě doženou.

Od zrození do skonání,
utíkám tam kam mě štvou.
Vím, že mě to nezachrání,
vždyť všechny jednou doženou...

Přidat komentář
 Jméno
 E-mail
 Vzkaz