GalerieKnihovnaSkupina
 
V nedalekých bažinách,
se stromy bez listí,
za temných chladných nocí,
se objevuje cosi.
Stará hnusná babizna,
když všichni lidi spí,
se prochází a sbírá,
kapky noční rosy.

Světlušky a skřítci,
na cestu jí svítí,
bludičky jí zase,
radí kudy jít.
Po cestičkách, drnech,
po pavoučích sítích,
jí dovedou přes močál,
tam kam se může skrýt.

Na obrovském pařezu,
tam stojí její dům.
Vypletená proutím,
a hlínou mazaná,
je ta její chatrč,
ta pobořená sluj,
se ztrouchnivělým krovem,
krytým doškama.

Na okolních stromech,
se podivnosti suší,
kořínky a bylinky,
a mrtvý netopýr.
Mouchy kolem bzučí,
svou melodii muší,
nad střechou se do ní,
kroutí hustý dým.

Ona sama oděná,
do starých rohoží,
kulhá kolem kotle,
a nahrbená stářím
občas do plamenů,
pod kotel přiloží.
měsíc se jí snaží pomoct,
svojí jasnou září.

Občas k velké naběračce,
přivoní a srkne,
válí po jazyce,
ten pofidérní mok.
Má úsměv v tváři když to bouchne,
na místě kam plivne,
pak zamíchá a rychle přidá
hrstku vraních ok.

Uprostřed těch zrádných bažin,
mrtvolný má klid,
tam nikdo nemá odvahu,
ji z práce vyrušit.

Přidat komentář
 Jméno
 E-mail
 Vzkaz