GalerieKnihovnaSkupina
 
Pod zamračenou oblohou
voněla horká káva.
Kolem kroužily hladové vrány,
černé jako vlasy ženy,
která se skláněla nad starými fotkami.
V obličeji se jí střídala čtyři roční období.
Jemným tahem tužky
kreslila na papír své myšlenky;
ostré krápníkovité sny,
nesympatické křivky,
lehce vystínovat.
Beze slov jsem si přisedla,
aby se nechala inspirovat.
Tak jsme společně ochutnaly
první hořký doušek.
Do němého rozhovoru čtyř očí
se vkrádaly obláčky dýmu z cigaret.
A možná až příliš jsme si rozuměly.
Všechno bylo najednou
tak vzdálené
tak přebytečné.

Přidat komentář
 Jméno
 E-mail
 Vzkaz