GalerieKnihovnaSkupina
 
„Nabádaje k věčné touze
já zvu tě dolů k sobě.
Zde nebudeš mít žádné nouze
jako bys měl v hrobě.
Tady u mne doma smíš být
večer u nohou mi spát
pod krov sídla toho se skrýt
a dlouhá léta jenom psát.
O převelikém poslání
jež na bedrech mých leží
o srdcervoucím zvolání:
Jak ty věky běží!“

Tak odhalil mi svoji tvář
Z pod kápi – šedé líce
Však byla to přezvláštní zář
Už nepojmu nic více.

A kněží velkého Havrana
Mi pláštěm halí tělo
Tu padla veškerá zábrana
Jen oheň by to chtělo…

Přidat komentář
 Jméno
 E-mail
 Vzkaz