GalerieKnihovnaSkupina
 
V zarostlé zahradě s malými dvířky
Co panty jim vržou a sžírá je rez
U keře břečťanu co pne se do výšky
Hledí starý ořešák do nebes

Kdo ho tam zasadil už není známo
Je stár snad celá staletí
Snad kdyby mu shůry bylo dáno
Mohl by sepsat paměti

Větve má seschlé a zkroucené
Kůra praská mu na kmeni
Sklání se k zemi znaveně
Pár ořechů hpupe se na jeho rameni

A jako kouzlem, vysvitlo slunce . . .

Paprsky, co ho šimrají ve větvích
A co je cítí až v kořenech
Probouzí v něm náhlou radost, smích
Směje se že až nepopadá dech

V tom listí ožije, roste a pučí
Strom sbírá zas nové síly
Už není slabý jak když ho mučí
Zubaté ostří pily

Do jeho koruny zas vracejí se ptáci
Prozpěvují mu své symphonie
Každý den se k němu rádi vrací
A on o svém životě jim vypravuje. . .

Přidat komentář
 Jméno
 E-mail
 Vzkaz