GalerieKnihovnaSkupina
 
Poslední dobou pozoruji vzrůstající oblibu moderního směru, či pokud chcete náboženství s pro některé odpudivým, pro mnohé však atraktivně znějícím názvem satanismus. Pod slovy satanismus si mnozí lidé představují leccos a nemůžeme říci, který satanismus je ten „skutečný“. V tomto pojednání se ovšem zaměříme především na onu podobu satanismu, jak ji chápe „Satanská bible“ autora Szandora LaVeye, jež je v současnosti pravděpodobně nejrozšířenějším pojetím této,chcete-li, filozofie.
Pokud nemáte nejmenší představu o co jde, doporučuji si ponejprve přečíst na elderinu uveřejněný článek „Historie satanismu“, eventuelně rovnou stěžejní publikaci „Satanská bible“. Vzhledem k tomu, že se zde jedná o kritiku a to o kritiku konstruktivní, bez alespoň základní představy o původní myšlence ztrácí tento článek pro čtenáře jakoukoliv hodnotu. Dále pak předesílám, že se zde zaobírám pouze filozofickou stránkou celé myšlenky, nikoliv stránkou náboženskou, neobjeví se tu tedy jediná zmínka o magii, existenci boha a podobné. Zdůvodnění je prosté – religionistické otázky se nedají potvrdit, či vyvrátit, jelikož nejsou založené na logice, nýbrž na víře, proto jde o věc ryze subjektivní a jakékoliv argumenty na ni nemají pražádný vliv.

Pohanství a satanismus?
Tyto dva pojmy jsou mnohými satanisty velmi často spojovány a to bez ohledu na to, že jde o pojmy naprosto rozdílné a téměř nijak spolu nesouvisí. Satanismus můžeme s trochou shovívavosti nazvat filozofickým směrem, případně náboženstvím, přičemž pohanství je veskrze slovo k tomuto nadřazené, jelikož v podstatě sdružuje všechna nekřesťanská náboženství (pozn.: toto platí, pohlížíme-li na něj z křesťanského, či chcete-li evropského hlediska, obecně se dá říci, že pohanská jsou všechna náboženství, kromě toho, z jehož pohledu na ně nahlížíme), zvláštní postavení pak má ateismus, u nějž se nedá přesně určit, zda se jedná o náboženský směr, či nikoliv (což ovšem není předmětem tohoto článku). Často propagovaná teze, jež tvrdí, že satanismus ve své podstatě vychází z pohanství, je tedy naprostý nesmysl. I v případě, že vezmeme v úvahu nějakou konkrétní, například severskou mytologii, nenacházíme mnoho společných prvků se satanismem.

Dělej si co chceš?
Tato slova (tedy bez otazníku na konci) jsou běžně považována za základní myšlenku celého satanismu a od ní se pak má zbytek věcí odvíjet. V tom ale tkví jádro pudla. Sama o sobě je tato teze v pořádku, pokud je ovšem spjata s množstvím dalších úvah a různých „doporučení“, mění se v poměrně snadno viditelný oxymoron. Připočítáme-li pak ještě další ze základních satanistických „pouček“ „Měj vlastní rozum a nenech se ovlivnit druhými“, pak se jedná již o učiněný nesmysl. V „satanské bibli“ nacházíme poměrně velké množství různých protimluvů, ovšem z mého osobního pohledu je tento zdaleka nejzávažnější a v mých očích celou myšlenku, i kdyby byla sebelepší, posouvá na úroveň nevydařeného pokusu (i když to není tak docela prava, o tom níže). Mnozí satanisté pak také popírají sami sebe, když hlásají vlastní rozum a myšlení, ovšem ve všem ostatním se řídí (nebo se alespoň snaží vzbudit dojem, že tak činí) dle myšlenek Szandora LaVeye a zároveň jakékoliv argumenty namířené proti těmto myšlenkám tvrdohlavě odmítají, většinou bez použití jakýchkoliv protiargumentů. Paradoxně se tak stávají oním příslovečným „tupým stádem“, kterýžto výraz tak rádi a často používají, když kritizují názory druhých.

Křesťanství – přítel satanismu
„Satanská bible“ tvrdí, že satan je přítelem křesťanství, jelikož vše zlé se na něj dá svést. Pootočíme-li však zrcadlo, celá teze se nám zcela obrátí. Celá myšlenka satanismu je postavená jen a pouze na negaci křesťanství (především katolické církve) se kterým stojí a padá. Při absenci křesťanství nemůže existovat satanismus (naopak už to ale neplatí). Mezi symboly satanismu patří především obrácený kříž, což je jednoduše opak kříže křesťanského, dále pak symbol bafometa, což je ve své podstatě obrácený symbol života, tudíž další negace. Co se myšlenek týče, nacházíme dalšít takové protiklady, jsou taktéž poměrně snadno viditelné, takže se jimi nebudeme dále zaobírat, případný zájemce, nechť si je sám vyhledá. Křesťanství odsuzuje Satana (jakožto nadpřirozenou bytost), jakožto symbol a strůjce všeho zlého, podobně přisuzuje satamismus vinu za téměř vše špatné křesťanství. Z mého pohledu jsou oba názory zcestné, zjedodušující a pohodlně zobecňující.

Filozof, nebo vykutálený obchodník?
Szandor LaVey je mnohými satanisty považován za velkého filozofa, podíváme-li se však na celou jeho práci, můžeme objevit několik věcí, které by se daly považovat spíše za mazaný obchodní tah. Drtivou většinu satanistů tvoří mladí lidé a obecně platí, že mladí lidé mají často potřebu najít sami sebe, neztratit se v davu a odlišit se od zbytku společnosti, někteří chtějí šokovat nebo rebelovat proti svým rodičům Všechny tyto požadavky splňuje satanismus na výbornou za předpokladu, že nad ním moc nehloubáme a nesnažíme se ho logicky rozebrat, poskytuje snadné řešení mnohých otázek a také sebeurčení ve společnosti bez větších intelektuálních nároků, či vynaloženého úsilí, zároveň se staví o opozice proti zažitým tradicím a zvyklostem. Nechávám na každém, aby si udělal o panu LaVeyovi svůj vlastní obrázek.

Satanista
Proč se někdo stává satanistou a co ho k tomu motivuje? Kromě důvodů uvedených v předchozí části se nabízí jeden velmi zřejmý a tím je sebevědomí. Satanismus je velmi silně egoistickým směrem, posilujícím ani ne tak sebeuvědomění jedince jako víru v sama sebe. Člověk, který nevěří ve své schopnosti je snadno zlákán touto myšlenkou, která mu dává pocit nadřazenosti nad „tupým stádem“ a také iluzi určité jedinečnosti (Pozn.: nabízí se zde velmi zajímavá paralela s jedním směrem propagovaným především ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století). K nadřazenosti nemá smysl se vyjadřovat, jedinečnost je pak pohou domněnkou. Tím, že slepě následuji filozofii někoho jiného se automaticky zařazuji do skupiny mně podobných, kde jediným skutečně jedinečným člověkem je právě autor oné myšlenky.

Závěrem
Na závěr malé shrnutí – Buďte raději sami sebou a smiřte se s tím, že budete výše zmíněnou skupinou nazýváni „tupou ovcí ze stáda“. Vězte, že na nikoho tento cejch nepasuje lépe, než na ně samotné.

Přidat komentář
 Jméno
 E-mail
 Vzkaz