GalerieKnihovnaSkupina
 
Pole bitevní, vyčkej, než nastane jitro,
odhal prastaré tajemství, jež skrývá tvé nitro.
Země nasáklá krví, v tobě hnijí a tlejí,
zbytky padlých mužů, jejichž ženy klejí.
Pole pohřební, uzříš, než nastane den,
mrtví opět procitnou a dosní svůj sen.
Sílo proudící kostmi, pojď vyděsit lidi,
vdechni mrtvým život, ať opět vidí.

Ať opět cítí tu sladkou vůni masa,
zápach lidského potu ať mohou zas nasát.
Jen setřete hlínu a žijte jak prve,
žijte bez strachu ze smrti, bez strachu z krve.
Žijte bez strachu ze světla, bez strachu z jitra,
slunce naposled zapadlo, již nevyjde zítra.

Služky mé temné, jste upředli noc,
šiřte mé poselství, šiřte mou moc.
Zastřete křídli oblohu, jak mračno temné,
slunce zakryjí vlasy-jak hedvábí jemné.
Jen vzleťte mé temné a chladné dámy,
jen nastane tma a skočím si s vámi.

Lidé již čekají až se opět rozední,
však včerejší ráno... bylo to poslední...

Přidat komentář
 Jméno
 E-mail
 Vzkaz