GalerieKnihovnaSkupina
 
V korunách stromů vítr vane,
Pěje co bylo, co se stane.
Pěje svou píseň jež stále se mění,
však do by ji poslouchal? Nikdo tu není.
Jen listí si šeptá líbezné tóny,
v dutinách kmenů, mezi stromy.
Jako zvuk varhan vítr si vane,
vane již dlouho, vát nepřestane.
Hrubou kůrou skrz zelené vlasy,
zaznívá ozvěna, utichlé hlasy,
jež dávno tu byly, již dávno tu zněly,
lesy zdejší svá kouzla - moc měly.

No a co teď tak velké změny,
bodavé listí, šedivé kmeny.
Kde zlatý svit byl, se temnota táhne,
kam dřív slunce chodilo, dnes nedosáhne.
Místa kde voněla líbezná vůně,
jsou páchnoucí mokřady chladné tůně.
V kalužích, kde dřív se koupalo nebe,
je prázdno,kam šlápneš, jen noha tě zebe.
Pěšiny vyšláplé lidskými kroky,
jsou bahnité, pusté, mrtvé již roky.
Kde dřív bylo veselo, kde elfové pěli,
jsou zbořené chatrče s mrtvými těly

Přidat komentář
 Jméno
 E-mail
 Vzkaz