GalerieKnihovnaSkupina
 
Slunce zavřelo svůj chrám,
ze všeho zbyl jen starý trám.
Prožraný zlem snad ze všech koutů,
smrt odolává tomu poutu,
jenž spojuje i protiklad,
tak jako moc má vše a bída hlad,
nenávist nezná mezí,
koho z vás to nezamrzí
ten vrahem svým se stává teď,
jak prolomit tu silnou zeď,
jenž se stává z lidských činů
kde špatnost dává za příčinu,
že zeď je silná čím dál víc,
až jednou náhle padne, sic,
už nebude to onen svět,
který znával každý děd,
kolotoč roztočí se od počátku,
tak snažme se k tomu pozlátku,
co bůh dal světu do vínku-
vodu, vzduch, či květinku,
umějme s tím naložit,
a ne zas všechno položit
do rukou toho, co vždycky bdí
nad osudy nás všech lidí,
pomozte mu udržet,
živý a zdravý tenhle květ,
květ života a radosti,
odhoďme všechny starosti
a buďme všichni pospolu,
tak jako listí topolů,
kolotoč bude se točit dál,
naplní se prázdný sál,
a pak už navždy-děj se co děj-
zaženeme beznaděj.

Přidat komentář
 Jméno
 E-mail
 Vzkaz