GalerieKnihovnaSkupina
 
Co se týče označení "germáni", jedná se o německy mluvící národy, které sidlily východně od Rýna a na severozápadě Evropy. Tyto národy žily v kmenových společenstvích pod nadvládou králů a válečných vůdců. V době úpadku římské moci se rozšířili do Norska, Švédska, Anglie, Ruska, Itálie, Španělska a severní Afriky, ale nedokázali je dlouhodobě osídlit.
Samotné náboženství vzniklo poměrně v pozdním období jejich kultury - konečné podoby dosáhlo někdy mezi 8.-11. století, přestože přírodní síly a jiné tajemné jevy byli zosobňovány již dříve a byli jim přisuzovány jména. Nejpozději se vyskytovalo ještě s christianizací Skandinávie kolem r.1000, některé prvky se ale dodnes udržely v lidové víře a pověrách.
Zanechává v sobě prvky totemismu, který se projevoval především v uctívání určitých druhů zvířat, někdy se jednalo také o uctívání rostlin, stromů, pramenů, horských výšin a jiných přírodních jevů a objektů. Například mnohá místa jako lesy a bažiny byly považovány za sídla duchů a démonů, navíc je možné že jim byl přisuzován význam obětišť o čemž svědčí množství zvířecích i lidských pozůstatků, které byly nalezeny těchto oblastech. Podobné to bylo například s pohřby, které probíhaly nejčastěji zpopelněním mrtvého v lodi, do kterých byly umístěny různé rituální předměty a to především zbraně a sošky a nádoby.

Germánští bohové
Germánská božstev se dělila do dvou skupin - byli to Ásové, kteří měli význam především pro náboženství válečné, a Vanové, kteří pocházeli ze zemědělského kultu. Název první skupiny je pravděpodobně odvozen od germánského slova Ass, překládaného jako bůh, a název druhé skupiny nejspíš vznikl ze staro-islandského slova Vinr, znamenajícího přítel.
Nejvyšším z Assů byl Odin jinak také zvaný Wotan (z tohoto jména také vzniká název středy – Wednesday – Odinův den). V průběhu pohltil menší božstva a přejal tak velké množství jmen. Byl to například Alfodr (praotec), Valfodr (otec zabytých ), Hangagut (bůh viselců), Haptagud (bůh zajatců) , Grímr (maskovaný, s kápí), Hnikarr (vznětlivec), Bileygs (s ohnivýma očima), Bolverkr (zlo konající), Vidurr ( ničitel), Veratýr ( bůh lidí) a jiné. Jeho sídlem byla Valhalla odkud dohlížel na dění ve světě. Jako hlavnímu z bohů mu náležela polovina zemřelých bojovníků z každé bitvy, jejichž duše pak přecházeli do jeho paláce, kde měli čekat na poslední bitvu s Ledovými obry. Jeho důležitosti nasvědčiuje také jemu náležející runu „Os“ – ústa, která jsou symbolem komunikace.
Mezi bohy dále patří Thor jinak nazývaný Donar, který je z germánské mytologie asi nejznámější. Je popisován jako dobrý bůh oplývající humorem. Jako bůh hromu se se svým kotzlím zpřežením proháněl za bouřek po obloze s děsivým hromovým smíchem. Thor nezastával poze funkci boha hromu, ale také ochránce úrody a zemědělství.
Týr byl bůh války a syn Odinův. Díky své odvaze při poslední bitvě před zničení světa tzv. "Ragnarökem", se stal symbolem vznešené obětavosti. Runa, která nese jeho jméno, připomíná urozenost.
Germánský bůh růstu a vycházejícího světla se jmenoval Baldr. Podle mytologie byl údajně téměř nezranitelný, kromě jmelí, kterým byl právě nakonec zabit.
Jedním z poměrně významných bohů byl také Heimdall - strážce mostu do pevnosti bohů "Asgárdu".
Určitě je třeba také zmínit Lokiho, který byl napůl bůh, napůl ďábel. Byl přijat mezi nejvyšší bohy, ale zradil je a v poslední bitvě se nakonec obrátil proti nim.
Své zastoupení mezi bohy však měli také ženy jako například Freya, manželka Odinova, bohyně plodnosti a lásky. Údajně rozdávala štědře svou milostnou přízeň nejen svému manželovi. A také právě jí připadala druhá polovina padlých bojovníků z každé bitvy.

Severská mytologie
Zajímavě si Germáni představili stvoření a zánik bohů, podrobně popsaný v jejich mytologii, která je však různými prameny popisována v detailech odlišně.
Jeden z pramenů je popisuje takto: Na počátku nebylo nic než chlad a žár. Na jedné straně byl Niflheim, svět ledu, zimy a chladu, a na druhé straně Múspell, svět ohně a plamenů. Mezi těmito dvěma svty byla veklá prázdnota zvaná Ginnungagap. A v tom obrovském prázdnu mezi světlem a tmou, žárem a mrazem, započal život. První život vznikl právě setkáním ohně a ledu Prvními dvěma bytostmi byly Ymi, praotec všech mrazivých obrů a Audhumla, první kráva z jejího vemena tekly mléčné řeky a jejím mlékem se Ymli živil. Audhumla měla jako všechny krávy ráda sůl, a protože na počátku světa ještě nerostla tráva, pustila se do olizování slaných kamenů. Z jednoho takového kamene vznikl krasavec jménem Búri. Audhumla tak vlastně dala život generaci severských bohů.
Búri měl syna jménem Bori. Ten se oženil a měl tři syny: Odina, Viliho a Véa. Z obra Ymiho potu vznikli první muž a žena
Boriho synové se zasloužili o zabití obra Ymiho, z jehož těla vytvořili bohové devět světů. Jedním z těchto světů byl Asgard, svět Asů (Asatrů) kde měli bohová svá sídla a paláce, který byl spojen mostem s Midgardem (svět lidí). Mezi paláce patřila například Valhalla, sídlo samotného Odina, kam přicházeli jemu náležící padlí válečníci, o které se zde starali Valkýry (Valkyrie) přisluhovačky hlavního boha. Druhý ze světů se jmenuje Midgard a je to svět lidí. Je obtékán obrovským oceánem a kromě toho je obepínán světovým hadem Jormungandem.
Zániku světa a koneci bohů tzv. Ragnarök měly předcházet zlá znamení jako kruté zimy nebo boje. Slunce a měsíc, které pronásledovali vlci měly být spolknuty a nastane tma.
Na svět zaútočí tři hlavní mocnosti. Z moře se vyplazí obrovský had Midgardsomra v bojovné náladě, čímž uvede do pohybu loď, kterou řídí obr Hrym a kormidluje ji Loki (zrádce bohů). Z jihu přijíždí démon ohně Surtr a nakonec vlk Fenrir. V tuto chvíli povstane Heimdall (strážce mostu) a zatroubením dá vědět, že nastává Ragnarök a bohové se odějí do boje.
Freyr bojuje proti Surtovi, ale padne. Thor bojuje s Midgardsomrem a oba se zabijí navzájem. Fenrir spolkne Odina, je však zabit jeho synem Vidarrem. Týr bojuje s nestvůrným psem Garmem ( hlídač z podsvětí) a přivodí si navzájem smrt, stejně dopadne souboj Lokiho a Heimdalla. Pak Surtr vrhne na celou zem oheň a vše spálí.

Germánská tradice v dnešní době
Stejně jako keltská byla i germánská tradice oživena v romantickém kulturním ovzduší, ovšem o více než sto let později v souvislosti s posilováním německého národního sebevědomí. V Berlíně byla roku 1887 založena společnost Vrilu, pěstující a rozšiřující rasistické a antisemitské idey. Členy okultního řádu společnost Thule měly být i vůdčí osobnosti německého nacismu. Společnost byla orientována na magické využití germánského náboženského dědictví (pěstovala magii runového písma) a svým názvem odkazovala k mytické pravlasti Árijců, zemi Thúle. Z dobové okultní a mystické atmosféry totiž nacistický režim výrazně těžil a používal ji k ospravedlňování své ideologie. Vědecký rozměr tomuto sentimentu měla dodávat nacistická instituce Dědictví předků (Ahnenerbe), zřízená ke studiu historie a mytologie Germánů.
I v dnešní době lze nalézt stoupence germánského náboženství. Pro novodobou podobu se někdy používá pojmu ódinismus podle hlavního boha. Rozšířenější je ovšem nyní označení Ásatrú, které odkazuje i na další uctívané bohy největší části germánského panteonu, na božstva z rodu Ásů – kromě Ódina také na Thora, Týra, Friggu, Baldra, Lokiho a další. Označení Ásatrú pro sebe ovšem používají i ti germánští novopohané, kteří mezi uctívané bohy zařadili i Freye a Freyu z božského rodu Vanů. Ještě jiný název, který zahrnuje celou tuto severskou náboženskou tradici, je Forn Sidhr – Dávný obyčej.
Příznivci této tradice jsou u nás soustředěni v několika tzv. klanech. V Českých Budějovicích působí klan Gabreta, v Teplicích Managarm, v Holešově Karpatští vlci. Klany a jednotlivci se scházejí především k oslavě náboženských svátků. Zvláště pro účel slavností je v jižních Čechách vybudován přírodní severský monument.

Použitá literatura
[i]- Školní skripta pro kvartu str. 31. - 33.
- článek “Pohanství – Severská mytologie” ze serveru http://cernunn.wz.cz
- texty z http://druidova.mysteria.cz - “O Novopohanství – Germánksá tradice”[/i]

Přidat komentář
 Jméno
 E-mail
 Vzkaz