GalerieKnihovnaSkupina
 
Dnešním lidem, vychovaným v moderní téměř výhradně křesťanské společnosti, a kterým jsou odmalička do hlavy vtloukány pojmy dobro a zlo, se v povědomí uchovává pár falešných smyšlenek o satanismu. Satan je pro ně červený rohatý mužíček s kopytem a ocasem, oblečený v mysliveckém, pod pojmem satanista si vybaví osobu, od hlavy k patě oděnou v černém, praktikující černou magii, sající krev na potkání, a samotný satanismus je pro ně zakázané ovoce, které však nemá nikdo odvahu ochutnat.
Není divu, že lidé mají strach s tohoto náboženství. Z velké části jsou předsudky vyvozeny z nedostatečné informovanosti, i když největší podíl na zavrhování tohoto ‘kultu‘ má křesťanská církev.
Jako kráska potřebuje zrůdu, se kterou by srovnávala svou dokonalost, tak nejvyšší křesťanské hlavy stvořily opak boha. Stvořily něco kontrastujícího s boží „dokonalostí“, s boží „čistotou“, stejně tak peklo mělo být opakem božího království, které měli křesťané naslibované za svou oddanost. V tom také tkví příčina obrovské moci církve, která by však nebyla vybudována bez prostého zastrašování a omezování lidí. Je jasné že se ustrašený člověk raději obrátí k někomu, kdo mu slibuje spásu a krásný nebeský život bez strastí, bolesti a utrpení, přestože ho to stojí přehlížení veškerých pozemských krás.
Přes to vše byli, a vždy budou lidé, kteří se raději soustředí na to co je, než na to co bude, kteří dávají přednost hmotnému uspokojení před bezúčelným modlením a odříkáním. A protože právě takovíto lidé byli největší hrozbou církve, byla výhružka pekelných plamenů nejlepším způsobem, jak jejich počet eliminovat.

Satanismus v historii
Vznik satanismu lze jen těžko přesně zařadit, protože vznikal přirozeně, jako reakce na křesťanské konání, ale obecně se dá říci, že jeho počátky se shodují s počátky křesťanství.
Za zakladatele lze považovat již antické divadelní herce, kteří často ve svých hrách parodovali křesťanské mše a jednání. Nicméně později ve 4.století našeho letopočtu, kdy bylo v Římské říši křesťanství uznáno za státní náboženství, byly tyto hry zakázány. Ale i tak se i do moderní podoby satanismu přeneslo mnoho prvků s jejich her.
V 11.století se v Antiochii (severní Sýrii) utvořila sekta satanianů uctívajících Satana, kteří se vyžívali ve skupinovém sexu a všeobecně sexuálních hrátkách (včetně sadomasochismu). Cílem tohoto jednání mělo být odstranění všeho božského, co je dělilo od spárů Ďábla a démonů.
Další podobou skupinou v dějinách byli obyvatelé východního Frízska (Německo), tzv. luciferiáni, o kterých se v roce 1233 zmiňuje bula papeže Řehoře IX. Hlásali na obhajobu Satana, vymýšleli si různé pozdravy a symboly spojené s temnou magií, ale jejich počínání bylo církví brzo ukončeno.
16.-18. století znamenalo rozšíření satanismu především ve vyšších kruzích, i když satanismus byl původně otázkou těch nejníže postavených, jako odpor k majetnosti křesťanské církve. Šlechta tehdy začala praktikovat magii, důvodem byli duševní poruchy a zvýšený zájem po erotických zážitcích. Jednou z organizovaných skupin byly účastníci spiknutí, mající za úkol udržení lásky mezi Ludvíkem XIV. a markýzou Montespan (jeho milenkou). Obřady tehdy prováděl odpadlý kněz abbé Guibourg. Jako oltář bylo používáno tělo markýzy, a při jednom z obřadů došlo i k obětování dítěte. Markýza byla nakonec odsouzena a upálena v roce 1680. Za další z poměrně známých osob na satanistické scéně tohoto období byla hraběnka Elizabeth Bathory, která se zvěčnila svojí krutostí vybíjenou týráním mladých a krásných dívek.
Opravdový rozkvět pro satanismus přišel s novověkem, kdy se společnost více osvobodila od křesťanství, které do této doby bylo téměř všude. Satanismus se začal šířit i pomocí literatury, a právě do tohoto období spadají největší osobnosti satanismu vůbec.

Aleister Crowley
Crowley se stal díky svým cestám po Asii jednou z největších postav okultismu a lze ho také považovat za otce moderního satanismu. Díky jeho přičinění v tomto směru vznikla většina satanských a magických sekt. Údajně o sobě rozhlašoval, že v některých ze svých předchozích životů byl slavnými postavami okultismu (Eliphas Levi, hrabě Cagliostro). Byl autorem „Antibible“, knihy, ve které svým padesáterem vyzýval lidi, aby nedbali na morální zábrany a konali přesně to, po čem touží. Svého vysokého postavení mezi mystiky chtěl využít k vytvoření obrovské kolonie, které by se zjevoval v podobě démonů. Před koncem svého života se navíc stýkal s mystiky nacistické 3.říše. Přestože měl na své straně mnoho přívrženců, nevyhnul se ani kritice ze stran některých satanistů (a okultistů vůbec), často byl považován za šarlatána, který si ze svých lidí jen tropil posměch.


Antonn Szandor LaVey
Díky tomuto člověku přichází v 60. letech dvacátého století vlna moderního satanismu. V čele satanistické scény se objevila postava Antonna La Veye, který provedl v oblasti satanismu hotovou revoluci. Díky jeho přičinění vznikla v roce 1966 v San Franciscu Satanova církev. Po letech existence s La Veyem v čele čítala tato církev asi 6 tisíc členů. La Vey byl prvním člověkem, který tehdy naprosto nemorálnímu a odsuzovanému směru, dal jasný tvar. Většinu svých názorů spracoval v knize "Satanská bible". Satana popisuje jako sílu, dústojnost, a snaží se podle ní vytvářet osobnost satanisty. Prosazuje lásku ke svým lidem a přátelům, nenávost k nepřátelům. Zastává pomstu místo slabosti, a také zastává všechny tzv."hříchy", které uspokojují člověka. Sám La Vey vystupoval a chodíval v masakách představujících démony a kromě magických symbolů také nosil nacistické symboly, o nichž tvrdil, že jsou zdrojem síly.

Závěr
O historii satanismu by se dalo psát stohy stránek, desítky hodin, ale cílem tohoto článku má být základní orientace, proto jsem se pokusil jej zaměřit pouze na základní prvky.

Použitá literatura
Antonn Szandor LaVey – Satanská bible
http://www.sweb.cz/janpadych - Padlý anděl satan, z historie satanismu
http://vts.torotorot.cz - V0it@, Historie satanismu


Přidat komentář
 Jméno
 E-mail
 Vzkaz